Jdi na obsah Jdi na menu
 


VI. Evangelia

 

Pojem „evangelium“

Po letech bádání dospěli vědci k názoru, že evangelium je samostatný literární druh, který nemá obdoby v dalších kulturách a jenž je přítomný pouze v Bibli. Slovo evangelium pochází z řeckého euangelion – což znamená „dobrá zpráva“. Tento pojem nalezneme už u Homéra v Odysseji, ve smyslu „odměny za dobrou zprávu“. Novozákonní význam však vychází ze Septuaginty (viz Cesta 2/05) – „jak krásné je vidět na horách nohy posla, který nese radostnou zprávu“ (Iz 52,7).

Ježíš kázal pouze ústně. Také apoštolové kázali ústně. Někteří jejich žáci však začali kázání o Ježíši sepisovat. Byly to nejprve krátké výroky a texty. Kazatelům sloužil také Starý zákon, na němž objasňovali skutečnost života Ježíšova. Přední místo v kázání měla zvěst o utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše. Vše ostatní se vyprávělo zvlášť.

Evangelia byla sepsána několik desetiletí po Ježíšově zmrtvýchvstání, což je nezanedbatelná skutečnost. Díla o životě jiných velkých postav dějin vznikla třeba i několik staletí po jejich smrti. Zde je zajímavé podotknout, že nad skutečností, že tito lidé žili, se nikdo nepozastavuje. Naproti tomu i dnes existují lidé, kteří popírají skutečnost Ježíšovy existence.

Slovo evangelium se později vžilo jako označení poselství o kázání a skutcích Ježíše z Nazareta.

Evangelia, která jsou v NZ, uznala církev jako inspirované Duchem svatým (viz Cesta 1/05). Knih, jenž nesou také název evangelium, je ale více. Těm říkáme apokryfy.

Evangelisté NZ jsou také někdy symbolicky zobrazování: Marek - lev, Matouš - člověk, Lukáš - býk, Jan – orel.

Synoptická otázka

Kdybychom položili text Markova (Mk), Matoušova (Mt) a Lukášova (Lk) evangelia vedle sebe, zjistíme, že jsou si v mnohých ohledech a popisech událostí podobná. Proto jim říkáme synoptická, od řeckého synopsi – přehled. Pro vysvětlení této skutečnosti vzniklo mnoho teorií, ale dnes většina badatelů považuje za nejpravděpodobnější tzv. teorii dvou pramenů. Tato teorie říká, že Matouš a Lukáš použili k sepsání svých evangelií jako předlohu Markovo evangelium a pramen Q, který obsahoval soubor Kristových výroků a přidali k těmto pramenům ještě svou látku.

Autorství

Na základě dnešního bádání nemůžeme jednoznačně určit autorství jednotlivých evangelií – vycházíme z tradice. Stejně jako u Mojžíšových knih platí, že knihy mohl sepsal někdo jiný a z úcty jej pak připsal jmenovanému autorovi. Je důležité poznamenat, že to nijak nezpochybňuje fakt, že evangelia byla inspirována (napsána pod vedením Ducha svatého).

Markovo evangelium

Toto evangelium vzniklo pravděpodobně nejdříve a to kolem r. 70 po Kr. (k dataci se používají zmínky o zničení Jeruzaléma r. 70 po Kr.) pravděpodobně v Římě. Autorem je nejspíše Marek, který nejprve doprovázel Barnabáše a Pavla (Sk 13,5) a pak se stal průvodcem sv. Petra. Tomu nasvědčuje i to, že při pozorné četbě zjistíme, že Petr zaujímá v tomto evangeliu význačné místo.

Účelem sepsání tohoto evangelia bylo zvěstování Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího. Marek psal pro pohanokřesťany: objevují se zde velmi často hebrejské výrazy s překladem a výklad židovských zvyků.

Symbolem Marka je lev – jeho evangelium začíná na poušti kázáním Jana Křtitele a lev býval Blízkém Východě pouštním zvířetem.

Matoušovo evangelium

Druhé nejstarší evangelium sepsal apoštol Matouš, původním povoláním celník (Mt 10,3), který je v tomto evangeliu zvýrazněn více než u dalších synoptiků. Doba sepsání se odhaduje mezi roky 80 až 90 po Kr.

Evangelium bylo určeno především křesťanům, kteří dobře znali Starý zákon a židovské zvyky. Takoví lidé v té době žili poblíž Palestiny. Jelikož Ignác z Antiochie už znal toto evangelium, můžeme vznik této knihy NZ hledat v této oblasti – v dnešní Sýrii.

Toto evangelium můžeme označit jako evangelium církve – jen zde se ze všech evangelií objevuje slovo církev. Církev je postavena na Petrově vyznání a tvoří ji lidé, kteří vyznávají Ježíše Krista jako Mesiáše a Syna Božího. Dalšími stěžejními prvky jsou zázraky a kázání Ježíše.

Matouš má za symbol člověka, protože kniha začíná Ježíšovým rodokmenem.

Lukášovo evangelium

Lukáš, jenž je autorem třetího evangelia, byl také spolupracovníkem sv. Pavla (Flm 24). Podle tradice byl lékař, což také potvrzuje větší pozornost nemocem a nemocným. Toto své dílo, spolu se Skutky apoštolů, věnuje Teofilovi, jenž zde zastupuje křesťany z pohanství, kteří potřebují utvrdit ve své víře.

Doba sepsání je podobná jako u Matouše, tedy do 80. až 90. let po Kr.

Lukáš na rozdíl od Marka a Matouše nerozvíjí nějakou hlavní teologickou myšlenku, ale nechává hovořit materiál ze svých pramenů. Ukazuje Ježíšovu dobrotu a lásku k lidem. Zvláštním způsobem je zde vyzdvižena Ježíšova matka Maria. Další velkou charakteristikou je působení Ducha svatého – jeho činnost je zde silně zdůrazněna. Lukáš také nejvíce klade důraz na dějinnost. Události evangelia mají vztah ke světovým dějinám. Ježíšův život představují dějiny spásy. V této knize také nalezneme nejvíce podobenství.

Pro Lukáše byl jako symbol vybrán býk, protože jeho evangelium začíná obětí Zachariáše.

Janovo evangelium

Kniha začíná známým „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha…“ Symbolem tohoto evangelia je orel – pták, který se vznáší k výšinám. Je nejmladší ze všech NZ evangelií, vzniklo kolem roku 100 po Kr. v Efesu v dnešním Turecku.

Jan byl učedníkem, kterého Ježíš miloval. Jeho záměrem bylo podat život svého Mistra tak, aby evangelium budilo a prohlubovalo víru v něho. Používá k tomu Ježíšovy řeči a jeho zázraky. Zázraky stupňuje od proměnění vody ve víno až po vzkříšení Lazara – což bylo také námětem letošních postních promluv.