Jdi na obsah Jdi na menu
 


Helena Chvátalová - Malá povzbuzení pro mámy a táty

Mezi zážitky, které jedenadvacetiměsíční holčička opravdu neměla ráda, patřilo mytí vlásků. I když už jsou dnes šampony, které neštípou, když náhodou troška přijde do očí (aspoň podle reklamních spotů), každé mytí hlavičky provázely slzy a hlasitý nářek. Jednoho dne se maminka zaposlouchala do vzlyků, které nemilou proceduru provázely a zaslechla zřetelné: ,,Boze, boze, paneko Malijá...“  Uvědomila si, že dcerka často slyší vzdychat svou starou babičku, která své tělesné neduhy a nepohodu provází vzdechy: ,,Bože, bože, panenko Mariá,“ a zcela správně ji přiřadila k situaci, která je jí nemilá.

         Za několik dní zaslechla maminka z dětského pokoje zvláštní zvuky. Malá seděla na židličce, před sebou kyblíček, do kterého strkala hlavu gumové želvy, a z její pusinky se ozývalo pomyslné vzlykání s oním: ,,Boze, boze, paneko Malijá,“ a v zápětí na to konejšivé: ,,Nepakej nepakej, bude, bude“ - maminka ji vždycky utěšovala že ,,už to bude“.

Děti věrně kopírují naše chování. Snažme se, abychom se nemuseli sami před sebou i dítětem stydět, až se v jejich hrách poznáme.

-----------------------------------------------------------------------

Jako naschvál se matce s dvěmi malými dětmi dnes nic nedařilo. Oběd se připálil, miminko od rána plakalo a starší dvouletá holčička, která nedávno objevila krásu mluveného slova skládaného do nepříliš srozumitelných vět, nezavřela pusu a unavené matce z toho mumraje šla už hlava kolem.

         Konečně děti přichystala k procházce. Oblékla miminko a uložila je do kočárku, na starší holčičku navlékla punčocháčky, svetr a oteplovačky, protože počasí bylo velmi studené. Než ji oblékla, dvakrát se zeptala, jestli nechce na nočník. ,,Neci, neci, neci,“ ujišťovala malá.

         Vyšly do mrazivého vzduchu a vydaly se cestou k lesu. Po chvilce se holčička zastavila a spustila křik, že chce čůrat. ,,Teď, v takové zimě,“ pomyslela si matka. Ale co se dalo dělat, rychle začala svlékat vrstvy oblečení, popadla dítě do náručí a vyzvala je: ,,Tak čůrej, rychle, ať nenastydneš.“ ,,Podálky, podálky,“ mlelo dítě a k čůrání se nemělo. ,,Podálky, podálky.“ ,,Zavři už tu pusu a čůrej!“houkla matka. Holčička se poslušně vyčůrala a když jí matka postavila, aby jí oblečení zase navlékla, dopověděla: ,,Ale ty podálky, ty mi dapomnela tundat.“ Matka sáhla na mokré ,,spoďárky“, které opravdu ,,zapomněla sundat“ a místo k lesu se vydala s dětmi domů...

Dětské žvatlání mívá důležitou výpovědní hodnotu. Mysleme na to obzvlášť ve chvílích plných spěchu a napětí.

-----------------------------------------------------------------------

Manželská krize v rodině vrcholila. Manželé se dohodli, že se nebudou rozvádět ,,kvůli dětem“, a že budou podnikat aspoň občas akce jako dřív, aby děti byly ,,v pohodě“, ale jinak si budou žít každý po svém.

         Sedmiletý prvňáček přiběhl z hřiště, kde lítal s kamarády. Měl červené tváře a zářil spokojeností. ,,Dobře, že jsme se tak dohodli,“ pomyslela si matka. ,,Je tak spokojený, nic netuší, nemá smysl kazit mu dětství, nějak to kvůli těm dětem vydržím.“

         Chlapec svlékl tiše svetr a přišel do kuchyně, kde matka chystala večeři. ,,Bude rajská,“ usmála se. ,,Tu máš přece nejraději a táta taky.“ Chlapec se chvíli zamyšleně díval na matku a najednou řekl: ,,Já už s tátou nekamarádím.“ ,,A proč, prosím tě,“ podivila se matka, ,,táta tě má přece rád.“ ,,Já vím, ale tebe už  nemá rád, já to poznám,“ řeklo dítě a vědoucím pohledem se zpříma podívalo do maminčiných překvapených očí.

Děti poznají nepravdivost v lidských vztazích lépe než dospělí...

-----------------------------------------------------------------------

            V metru seděli vedle sebe maminka s malým synkem-prvňáčkem a povídali si. ,,Něco pro tebe mám,“ řekla najednou maminka, která zjevně nevydržela a podala chlapci malý balíček. ,,Jé, knížka,“ zajásalo dítě, ,,ta je krásná! Budeme si večer číst?“ ,,To víš, že budeme,“ usmála se maminka a pak už ti dva vystoupili a šli vstříc nejen domácím úkolům, ale také večernímu posezení nad krásnou knížkou.

         Naproti nim seděla také maminka s malým synem-prvňáčkem, ale nepovídali si. Maminka byla ponořená do papírů v rozevřených deskách, které se hemžily tabulkami a statistikami. Kdykoli se dítě na něco zeptalo, odpověděla nevlídně a znovu se ponořila do své práce. ,,Něco pro tebe mám,“ řekla najednou. Podala chlapci malý wolkman s kazetou. ,,Teď si můžeš poslouchat pohádku, aspoň dáš chvilku pokoj,“ řekla synovi a nasadila mu do uší sluchátka. Tak tam seděli ponořeni oba do toho svého světa až na konečnou...

Společné chvilky nad knížkkou či jenom s ,,obyčejným“ vyprávěním jsou pro dítě důležitější a cennější nad všechnu techniku světa.