Jdi na obsah Jdi na menu
 


16. Stručný úvod ke Zjevení svatého Jana

Stručný úvod ke Zjevení svatého Jana

1. Autor a adresáti: Hned ve Zj 1,1 se za autora prohlašuje „Boží služebník Jan“. Od 2. století byl zvláště v západní církvi tento Jan ztotožňován s apoštolem Janem (tak např. sv. Justin († r. 165), sv. Irenej († r. 200)); na východě byl tento názor většinou odmítán. Je pravda, že autor sám nikde nenaznačuje že by patřil mezi dvanáct apoštolů; navíc se tato kniha po jazykové stránce od ostatních Janových spisů NZ dosti liší. Autorem tedy snad může být některý z žáků apoštola Jana. Kniha je adresována sedmi církevním obcím Malé Asie (Zj 1,11). Ovšem číslo 7 (číslo plnosti) může naznačovat, že Zj bylo určeno všem křesťanům v celé provincii Asii anebo dokonce všem křesťanům vůbec.

2. Doba, místo a důvod sepsání: Většina badatelů se přiklání k názoru, že Zj bylo sepsáno ke konci vlády císaře Domiciána (81-96), jenž v římské říši podnítil první všeobecné pronásledování křesťanů (pronásledování za Nerona v 60. letech se soustředilo pouze na Řím). Jan píše, že Božího zjevení se mu dostalo na ostrově Patmos (mezi Řeckem a Malou Asií); pravděpodobně právě tam byla kniha také sepsána. I přes mnoho vylíčených katastrof má být Zj knihou útěchy, která jasně dává najevo, že i v dobách zkoušek má celé dějiny i osudy jednotlivců pevně v rukou Bůh. Kristus je vítězný Pán dějin. Jeho církev je nezničitelná. Zranitelní jsou ovšem jednotliví věřící, a proto musejí vytrvat a zůstat věrní ve víře.

3. Základní osnova knihy: Jan píše v situaci, kdy je církev krvavě pronásledována (viz např. Zj 6,10-11; Zj 16,6; Zj 17,6). Po vstupním slovu (Zj 1) se obrací k sedmi církevním obcím s povzbuzeními a napomenutími (Zj 2-3). Následuje vidění všemohoucího Boha, jenž trůní na nebi (Zj 4). Bůh předává Beránkovi knihu obsahující rozhodnutí o vyhlazení pronásledovatelů (Zj 5). Vidění pokračuje zvěstováním vpádu barbarských národů, jenž je spojen s obvyklými válečnými katastrofami: válkou, hladem, morem (Zj 6). Boží věrní přesto budou uchráněni (Zj 7,1-8); jejich vítězství bude završeno v nebi (Zj 7,9-17). Bůh si však přeje, aby byli zachráněni i hříšníci. Jako varování a výzvu k obrácení sešle řadu pohrom, jak to učinil i v případě faraona a Egypťanů (Zj 8-9; Zj 16). Je to marné: pronásledovatelé jsou zatvrzelí a musí být zničeni (Zj 17); následuje nářek nad zničeným Babylonem, tedy Římem (Zj 18) a vítězný zpěv v nebi (Zj 19,1-10). Nové vidění se vrací k námětu zničení šelmy (tedy znovu pohanského Říma) - Zj 19,11-21. Před církví se otevírá doba rozkvětu (Zj 20,1-6). Satan se ještě jednou pokusí získat moc (Zj 20,7-8), ale on i smrt budou definitivně zničeni (Zj 20,10.14). Ve Zj 21 a Zj 22 se obrazně mluví o kráse „nového nebe a nové země“ (Zj 21,1). Člověku je zde konečně znovu otevřen přístup ke stromu života (Zj 22,14).

4. Symbolika knihy: Celé Zj mluví v symbolech. Časté jsou číselné symboly: Číslo 7 je symbolem plnosti (7 círk. obcí, 7 duchů, 7 pečetí...). Číslo 12 je ve Zj číslem Božího lidu, jehož základem je 12 apoštolů. Plnost Božího lidu je vyjádřena násobkem 12x12 (číslo 144 tisíc) – Zj 7,4; Zj 14,1.3. Ve Zj 13,18 je číslo symbolizující zlo: 666. V hebrejštině (i řečtině a latině) jsou písmena zároveň i číslicemi. Součet hebrejských písmen (číslic) slov „císař Nero“ je právě 666. Zvláštní význam mají barvy: bílá je barva radosti, vítězství, nebe; černá – barva smrti; červená – barva přepychu. Příklad konkrétních symbolů: Ve Zj 1,12-16 má Jan vidění Syna člověka (souvislost s Dan 7,13): říza – symbol kněžství; zlatý pás – královská důstojnost; věčnost – bílé vlasy; oči jako ohnivý plamen – božské vědění; mosazné nohy – stálost; dvojsečný meč z úst – slovo Boží (sr. Žid 4,12).

Pro lepší porozumění Zj je třeba si vzít k četbě nějaký komentář. Stručný a výmluvný komentář je např. v NZ, který dostávají děti k 1. sv. přijímání, příp. v Jeruzalémské Bibli.