Jdi na obsah Jdi na menu
 


13. Stručný úvod k listu svatého Jakuba

Stručný úvod k listu svatého Jakuba

1. Katolické listy: Kromě Pavlových listů (kam bývá tradičně řazen i list Žd) nacházíme v NZ i sedm dalších dopisů, jež jsou označovány za „katolické“: Jk, 1 Pt, 2 Pt, 1 Jan, 2 Jan, 3 Jan, Jud. Slovo „katolický“ zde znamená „všeobecný“. Je to proto, že většina těchto listů není adresována konkrétním adresátům, ale celé – „všeobecné“ – církvi. Další rozdíl oproti Pavlovým listům spočívá v tom, že v názvu těchto dopisů stojí autoři, ne adresáti.

2. Jakubův list – autor, adresáti, doba a místo sepsání:Jk 1,1 se za autora označuje „Jakub, služebník Boží“. O koho se jedná? Autor je odedávna ztotožňován s „Jakubem bratrem Páně“ (Mt 13,55), jenž vedl církevní obec v Jeruzalémě (Gal 2,9.12; Sk 15,13-21; Sk 21,18). (Zde si připomeňme, že slovo „bratr“ se v biblické době používalo i pro vzdálenější příbuzné (sr. Gn 14,12 a 14,14)). Kdo je tento „bratr Páně“?  Jistě nejde o apoštola Jakuba, bratra Janova: ten byl popraven Herodem Agrippou asi r. 44 (Sk 12,2), tedy ještě před sepsáním tohoto listu. V západní církevní tradici se prosadil názor, že jde o osobu totožnou s dalším apoštolem, tedy s Jakubem Alfeovým (Mk 3,15-19), čemuž by mohl nasvědčovat i Gal 1,19. Tohoto názoru se můžeme přidržet, i když někteří badatelé rozlišují Jakuba Alfeova a Jakuba, „bratra Páně“ jakožto dvě osoby. A ještě jiní hledají autora listu Jk v někom pozdějším, kdo se opřel o Jakubovu autoritu. Jakub, „bratr Páně“, byl podle svědectví židovského historika Josefa Flavia umučen r. 62. List musel být tedy napsán ještě před tímto rokem, snad kolem r. 60; místem sepsání by byl Jeruzalém. (Pokud by autorem byl některý z Jakubových žáků, může se doba sepsání posunout do 80 let 1. stol.) List je adresován „dvanácti pokolením (kmenům) v diaspoře (rozptýlení)“. Mohlo by jít o židokřesťany, kteří žili v „diaspoře“, tedy mimo území Palestiny. „Dvanácti kmeny“ se ovšem mohou symbolicky označovat všichni křesťané vůbec. Dodejme, že podle biblistů je list napsán velmi dobrou řečtinou - nejlepší v NZ hned po listu Žd.

3. Důvod sepsání: Centrem listu je oddíl 2,14-26, jenž končí větou: „Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ Zdá se, jako by zde šlo o protiklad vůči apoštolu Pavlovi, např. Řím 3,28 („...člověk se stává spravedlivým bez skutků zákona.“). Pavel i Jakub se při své argumentaci odvolávají na Abraháma (Gn 15,6: „Abram Hospodinu uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.“), každý však při tom dochází k jinému závěru. Názor obou si ale nemusí odporovat: Pavel zdůrazňuje, že spásu si svými skutky nemůžeme zasloužit – je to Boží dar, jenž přijímáme vírou. Tomu Jakub neprotiřečí, pouze důrazně připomíná, že víra nesmí zůstat jen vnitřním postojem; musí se projevovat i navenek (na to klade důraz i samotný Kristus – viz např. podobenství o posledním soudu: Mt 25,31-46). Hlavním důvodem sepsání listu Jk zřejmě tedy byla reakce na špatné chápání Pavlových listů, hlavně Řím a Gal.

4. Další důležitá místa listu: Jk – podobně jako list Žd – není klasickým dopisem, spíše spisem, ve kterém se nacházejí různá povzbuzení, útěchy a napomenutí: o modlitbě bez pochybování, o vytrvalosti ve zkouškách (kap. 1); o rozdílech mezi lidmi, o víře, jež se musí projevovat skutky (kap. 2); o ovládání jazyka (kap. 3); o správné modlitbě, o pokoření se před Pánem (kap. 4); o nespravedlivém bohatství, o trpělivosti, o přísaze (sr. Mt 5,33-37), o modlitbě za nemocné (kap. 5). V Jk 5,14-15 nacházíme základ pro katolické učení o svátosti nemocných.