Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný úvod k listu Filipanům

1. Adresáti listu: Filipy odvozují svůj název od Filipa Makedonského (otce Alexandra Velikého), který je kol. r. 360 př. Kř. obsadil, opevnil a učinil hlavním městem Makedonie. R. 171 př. Kr. se Makedonie dostala do války s Římem. Makedonský vůdce Perseus tři roky vítězil; potom ovšem Římané vyslali zvláště silnou armádu, která r. 168 v bitvě u Pidny (u Soluňského zálivu) Persea porazila. Makedonie byla potom definitivně připojena k Římu r. 148 př. Kr. – stala se římskou provincií a byla rozdělena na čtyři kraje – to vysvětluje slova ve Sk 16,12 („...té části Makedonie...“). Později – po bitvě Oktaviána proti Antoniovi a Kleopatře u Aktia r. 31 př. Kr. – získaly Filipy stejná práva jako města na italské půdě. Filipané byli tedy římskými občany (tato výsada byla velmi ceněná) a byli na to hrdí, asi i proto Pavel klade důraz na „nebeské občanství“ (Fil 3,20).

2. Pavel a Filipané: Svatý Pavel přišel do Filip na své druhé misijní cestě (kolem r. 50) – sr. Sk 16,12-40. Bylo to první město na evropské pevnině, kde založil křesťanskou církevní obec (Sk 16,11nn). Sk vyprávějí o obrácení bohabojné obchodnice s nachovými látkami Lydie z města Thyatiry (Sk 16,13-15). Dále líčí vyhnání nečistého věšteckého ducha z jedné otrokyně, která předpovídala budoucnost. Její majitelé tak přišli o zisk. Za to byli Pavel a Silas uvězněni a potom zázračným způsobem osvobozeni. Při tom se obrátil žalářník i se svou rodinou (Sk 16,16-34). Pavel zde vytvořil církevní obec, která byla zřejmě celkem malá; skládala se především z pohanokřesťanů. I přes zmíněné počáteční obtíže si Pavel Filipany velmi zamiloval. Dokonce od nich přijímal hmotné dary, což jinde nedělal. Při třetí misijní cestě se Pavel dostal do Filip zřejmě podruhé (Sk 20,1n) a při návratu i potřetí (Sk 20,6).

3. Doba a místo sepsání: Spolu Ef, Kol a Filem patří list Filipanům mezi tzv. Pavlovy „listy z vězení“ – zde je zmínka o apoštolově věznění ve Fil 1,7.13.17. Pavel ho zřejmě sepisoval ve vězení v Římě (zř. r. 61-63) anebo při předchozí vazbě v Césareji (r. 58-60). Někteří vykladatelé mluví také o možnosti sepsání při (předpokládaném) věznění v Efesu, o němž ovšem nemáme doklady (víme bezpečně o 3 Pavlových pobytech ve vězení: Sk 16,23-40 – Filipy; Sk 23,16-23,35nn – Cesarea ; Sk 28,30 – Řím).

4. Důvody sepsání: Od filipských křesťanů dostal Pavel do vězení dar, za který tímto listem děkuje (Fil 2,25; 4,14.18). Dar (peníze a zřejmě i oděv) mu doručil Filipan Epafroditos, který při pobytu u Pavla onemocněl „až na smrt“ (Fil 2,27) – Filipané se o jeho nemoci dověděli a dělali si velké starosti. Pavel je chce uklidnit zprávou o Epafroditově uzdravení – to je další důvod sepsání listu. Třetím důvodem je Pavlova snaha varovat Filipany před nebezpečnou skupinou lidí, jež nazývá „špatnými dělníky“ (Fil 3,2). Ti prosazovali ritus obřízky (sr. i důvod sepsání Gal), ale současně je pocit náboženské nadřazenosti vedl k nevázanému životu.

5. Hlavní důrazy: List je nesen duchem křesťanské radosti z evangelia (Fil 4,4-7: „Radujte se stále v Pánu...“), v jehož světle přestávají být hřích a trápení posledními a nepřekonatelnými skutečnostmi. Apoštol v listu vychází ze staršího křesťanského hymnu, který cituje (Fil 2,6-11). Jeho vrcholem je vyznání Krista jako Pána (Fil 2,11). Odtud plyne i důraz na křesťanské společenství, které má skrze Krista již nyní poznávat Boží pokoj a žít jím. Ve Fil 3,2nn Pavel sice velmi ostře vystupuje proti falešným učitelům, přesto je Pavlův dopis křesťanům ve Filipech jeho nejosobnějším a nejlaskavějším listem.