Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný úvod k listu Galaťanům

1. Adresáti listu: Galaťané patřili ke keltským kmenům, které ve 3. stol. př. Kr. opustily Galii (odtud jejich pojmenování) a usídlily se ve střední části Malé Asie (dnešního Turecka). R. 64 př. Kr. byla Galacie podrobena Římany a za císaře Augusta (r. 25 př. Kr.) se jejich území stalo součástí římské provincie s názvem „Galatia“. Tato provincie zahrnovala i území dál na jih, skoro až ke Středozemnímu moři. Hlavním městem provincie – a sídlem místodržitele – bylo město Ankyra (na místě dnešní Ankary). List Galaťanům je adresován „církvím Galacie“ (Gal 1,2), tedy více církevním obcím.

2. Doba a místo sepsání: V Gal 4,13 se Pavel zmiňuje o své první návštěvě u Galatských – byl tam tedy nejméně dvakrát. Podle některých biblistů byl tento list sepsán už v letech 48-49 (po 1. apoštolské cestě); mohl by tedy být nejstarším spisem NZ. Většina badatelů se však kloní k tomu, že „Galaťané“ jsou obyvatelé území, která apoštol navštívil při své druhé a třetí cestě; list byl tedy zřejmě sepsán někdy v letech 53-57, buď v Efesu nebo v Makedonii. Autorem je s jistotou apoštol Pavel (sr. Gal 6,11). Gal patří spolu s Řím, 1 a 2 Kor ke čtyřem hlavním Pavlovým dopisům. Spolu s 2 Kor (zvl. jeho 10.-13. kap.) jde o nejbojovnější Pavlův list. V Gal se dovídáme také mnohé o Pavlově životě (Gal 1,10-2,14).

3. Důvod sepsání: Pavlem založené křesťanské obce v Galácii po jeho odchodu začali ovlivňovat tzv. „judaisté“, kteří tvrdili, že podmínkou spásy je kromě víry v Krista také dodržování některých předpisů židovského zákona, zvláště obřízky, předpisů o zakázaných pokrmech a zřejmě i dodržování židovského náboženského kalendáře – sr. Gal 4,10. Do svého učení asi připojili i některé prvky související s dřívějším pohanstvím Galaťanů. (sr. Gal 4,3 („vesmírné mocnosti“) a dále Gal 4,9b: „Jak to, že se vracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?“). Tyto „vesmírné mocnosti“ jsou zřejmě nějakými duchovními silami, které byly uctívány v pohanských náboženstvích (sr. i dnes: různé duchovní či vesmírné síly, které chtějí ovládnout léčitelé, cvičitelé jógy, vyznavači reiki atd.). Pavel vnímal, že judaisté zatemnili samu podstatu evangelia (Gal 1,9b)), a to vykupitelské dílo Kristovo. Připomíná Galaťanům, že pokud někdo chce svou spravedlnost před Bohem stavět na zákoně, musí ho dodržovat absolutně celý – jinak je proklet, tedy zavržen (Gal 3,10)! Toto prokletí však na sebe vzal Kristus a přibil ho na kříž („Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno ,Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘“ (Gal 3,13)). Zákon je zde proto, aby člověka usvědčil ze hříchu, ze kterého se on sám není schopen osvobodit. Člověku nezbývá, než uznat rozsudek Zákona – tedy rozsudek smrti! Samotný rozsudek už ovšem místo nás přijal Ježíš Kristus a tím nás vykoupil z moci Zákona a smrti: “...poslal Bůh svého Syna, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, a tak jsme byli přijati za syny.“ (Gal 4,4-5)  Křesťan je tedy svobodný a není vázán předpisy židovského zákona. Jeho svoboda však není svobodou bez jakéhokoliv zákona, není to svoboda ke hříchu! Zákonem křesťana je láska („...rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.“ (Gal 5,6)). Pavel také velmi důrazně varuje před „skutky lidské svévole“ (Gal 5,19-21). Život křesťana se má projevovat tím, že přináší ovoce Božího Ducha (Gal 5,22-23).

4. Význam listu: Tento dopis měl v dějinách křesťanství obrovský vliv. Spolu s Řím (napsaným o něco později) nejlépe ukazuje, jak Pavel domyslel účinky evangelia. Jednoznačný postoj sv. Pavla ukázal, že cesta víry v Krista je otevřena pro všechny a není vázána na podmínky židovského zákona. Tento list je také někdy označován za „chartu“ křesťanské svobody.