Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný úvod do Skutků apoštolů

1) Autor a adresáti spisu: Je téměř jisté, že autor Sk je totožný s autorem Lukášova evangelia. I on sám to potvrzuje v úvodu svého spisu (Sk 1,1: „První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil...“). Na některých místech se autor připomíná v tzv. „my-zprávách“ – tedy v pasážích, které jsou napsány v 1. osobě množ. čísla (Sk 16,10-17; 20,5-15; 21,1-18; 27,1-28,16). Je možné, že jsou to části cestovního deníku, který autor (i zde budeme mluvit o Lukášovi – více viz úvod k Lk evangeliu -  32. ned. v mez. minulého roku) užívá a cituje. Lukáš připojuje „my“, aby tím naznačil, že v těchto situacích patřil k Pavlovým průvodcům. Kromě toho jistě čerpal i z jiných – ústních či písemných – pramenů.

Stejně jako u Lk zastupuje adresáty evangelia v úvodu oslovený Theofil (více viz 32. ned. v mez.).

2) Doba a místo sepsání: Sám Lukáš píše, že své evangelium sepsal dříve než Sk. Nápadné je, že Sk mlčí nejen o Pavlově smrti (r. 67 po Kr.), ale i o pronásledování křesťanů za Nerona (r. 64) a o zničení Jeruzaléma (r. 70). Tím pádem by oba spisy musely být sepsány před těmito událostmi, tedy v 1. polovině 60. let. Podle jiných názorů bylo Lukášovo evangelium sepsáno později (80. léta 1. stol.) a potom by i Sk byly napsány po r. 80. Tradice hovoří o tom, že Sk byly sepsány v Achaji, tedy v Řecku.

3) Účel sepsání: Hlavním cílem Skutků je ukázat, jak se poselství o Ježíši Kristu stalo dobrou zprávou pro všechny národy – to dává najevo už verš 1,8 („Dostanete sílu Ducha sv. a budete mi svědky... až na sám konec země.“). Lukášovi jde především o to, aby čtenáři byli seznámeni s cestami, jimiž se evangelium začalo šířit do světa, a s osobnostmi, jež se o to nejvíce zasloužily. V první části Sk (do  12. kap.) je to především Petr; ve druhé potom Pavel. Podobně jako u Lk, i zde je kladen velký důraz na úlohu Ducha svatého, a to hned od prvních dvou kapitol.

4) Rozdělení a hlavní témata:

I. úvod (1,1-26): předmluva (1,1-3), - nanebevstoupení Krista, - první svatodušní novéna (1,13-14)

II. prvotní církev v Jeruzalémě (2,1-8,3): - seslání Ducha sv. (2,1-13), - život prvních křesťanů (2,42-47), - Petr a Jan před veleradou, - mučednická smrt Štěpána

III. šíření církve v Judsku a Samařsku (8,4-9,43): - jáhen Filip v Samaří, - Petr a Jan u samaritánů (první „popis“ sv. biřmování: 8,14-17), - Šavlovo obrácení v Damašku (9,1-31)

IV. církev se otevírá pohanům (10,1-12,23): - obrácení setníka Kornélia (křest prvního pohanokřesťana: 10,1-48), počátky církve v Antiochii (věřící jsou poprvé nazvání „křesťany“: 11,26)

V. svědectví o Kristu „až na konec země“ (12,24-28,31): - 1. Pavlova (a Barnabášova) misijní cesta (12,24-14,28), - apoštolský sněm v Jeruzalémě: řeší, za jakých podmínek přijímat do církve pohanokřesťany (15,1-35), - 2. Pavlova misijní cesta (15,36-18,22), - 3. Pavlova misijní cesta (18,23-21,17), - Pavlovo zajetí v Jeruzalémě, odvolání k císaři, kázání v Římě (v „centru světa“) (21,18-28,31)