Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručný úvod do Nového zákona

Mnozí jste (a věřím, že i nadále budete) v pravidelném kontaktu s Božím slovem skrze postupnou četbu Nového zákona. Při tom je jistě nejdůležitější to, co Duch svatý při četbě Bible působí v naší mysli i v našem srdci. Zároveň bude ale jistě užitečné a prospěšné, pokud aspoň o něco prohloubíme – nebo obnovíme – své znalosti o Bibli. Dnes se proto podíváme na velmi stručný úvod do NZ. V průběhu roku si potom postupně řekneme základní informace o všech novozákonních knihách.

1) Doba sepsání NZ: Nový zákon byl sepsán různými autory přibližně v průběhu 2. poloviny I. stol. po Kristu. Pravděpodobně nejstarším spisem NZ je Pavlův 1. list do Soluně (v ekum. Bibli název Tesalonickým), který byl sepsán r. 49 nebo 50 v Korintu. Pravděpodobně nejpozději sepsanou knihou NZ je 2. list Petrův (sepsal ho zřejmě některý Petrův žák), který vznikl krátce po roku 100. Mezi pozdní spisy NZ patří např. také kniha Zjevení, Janovo evangelium, a všechny 3 Janovy listy (vše 90. léta I. stol. či zač. II. stol.).

2) Jazyk NZ: Celý Nový zákon byl původně sepsán v řečtině. Řekové byli sice r. 146 př. Kr. vojensky podrobeni Římany, jejich kultura a jazyk ale dlouho zůstaly v římské říši dominantní. Řečtina tehdejší doby se dá přirovnat k dnešní angličtině: bylo možné se jí domluvit v celé římské říši, do které v době Ježíšově patřila i Palestina. 

3) Vznik Nového zákona: Písmem svatým prvních křesťanů byl Starý zákon. Stejnou – ba ještě větší – autoritu měla ústně předávaná Kristova slova. Postupem času vznikla potřeba zachytit je písemně. Kromě toho z pastoračních důvodů vznikaly také listy, především Pavlovy. Z těchto Pavlových listů byla zřejmě už ke konci I. stol. vytvořena sbírka – o ní se zmiňuje už nejpozdější spis NZ 2. list Petrův (2Pt 3,15n). V té době už existovala i všechna 4 evangelia. Potom byly postupně doplňovány další listy, Skutky a kniha Zjevení. Kánon (seznam knih) NZ nebyl vytvořen jednorázově a uměle u „zeleného stolu“, ani z rozhodnutí jediného papeže či císaře (např. Konstantina), jak to tvrdí populární autor Dan Brown. Vznikal postupně. Do NZ byly v jednotlivých církevních obcích postupně a spontánně vybírány ty knihy, které byly nejčastěji používány při bohoslužbách. Tak se z většího množství různých duchovních spisů „vytřídilo“ dnešních 27 knih (tento seznam knih NZ uvádí už biskup sv. Atanáš v r. 367 po Kr., v praxi ale existoval už kol. poloviny II. stol.).

4) Inspirace Spolu s křesťany ostatních církví věříme, že Duch sv. vedl (používá se slovo „inspiroval“) nejen pisatele biblických knih, ale i církevní obce při jejich postupném zařazování do NZ.